Kancelářský život po padesátce, sraz po 36 letech a výměna pracovních zkušeností

Jen na úvod ještě jednou, pro mé bývalé spolužačky. Tak holky, blog na idnes opravdu není něco jako sloupek v prestižním módním magazínu a skoro určitě nebudu nikdy psát o sexu v kanceláři.

Je moc prima se zase potkat s lidmi, kteří si Vás pamatují jen s jednou bradou. No a než se všichni pod vlivem alkoholu a vzpomínek dostaneme do stavu blábolení o ničem, tak je ideální příležitost probrat kariéru, anebo to, čím se živíme.

No napadlo by Vás třeba, že vedení některých společností si myslí, že manažer, který u nich pracuje více než pět let, by měl být propuštěn, protože už není schopen přinést do firmy nic inovativního. Možná to tak je, to neumím posoudit, ale tak nějak to vypadalo, že někteří manažeři by rádi ve své práci už klidně zůstali až do důchodu. Ale ne proto, že se obávají, že by si jinou práci nenašli, ale protože je ta jejich stávající baví a pořád ještě existuje něco, čeho by v ní chtěli dosáhnout.

Učitelé jsou koncem června už viditelně na pokraji sil a asi jim i trochu věřím, že žáci jsou čím dál blbější a línější a rozmazlenější, a ani se prý není čemu divit, když vidí ty kretény, kteří chodí na rodičovské sdružení, případně na ně číhají před kabinetem. Ale nevidím u nich rezignaci nebo vyhoření, spíš chuť si trochu odpočinout a znovu se pustit do vzdělávání té covidem zlenošené a sociálními sítěmi zblbnuté mládeže.

Pracovní zkušenosti už máme vesměs všichni bohaté, takže bylo o čem mluvit.  A když se začaly rozebírat pohovory s personalisty a HR specialisty při hledání nového zaměstnání po padesátce, tak to bylo na panáka. I když toho panáka by to chtělo spíš před tím pohovorem. A nemyslím na překonání strachu, ale jen tak pro jistotu, aby člověk s třicetiletou pracovní zkušeností vypadal flexibilnější.

Ta flexibilita se teda fakt dost vyžaduje, dokonce i v kanceláři. A vůbec to neznamená, že musíte dosáhnou špičkami prstů na zem. I když i to je žádoucí. Být flexibilní znamená, že dokážeme změnit metody naší práce, ať už jsme na lepší metodu přišli sami nebo ji odkoukali od kolegů.

 A občas neuškodí si připomenout, proč zrovna naše pracovní pozice existuje a znovu a zase popřemýšlet o tom, jak pracovat efektivněji. I když třeba nahlas nikdo neocení to, že jste dobrý zaměstnanec, tak Vám to vědomí náladu zvedne. A to se počítá.