Kancelářský život po padesátce a jak si ho sama neztěžovat.

Pořád se mi nechce věřit tvrzení, že zaměstnavatelé mají vůči starším zaměstnancům předsudky. Vždyť s našimi znalostmi a nadhledem jsme super. No, ale jestli si toho ostatní nevšimli na první pohled, tak nám pomůžou mimikry.

Když se tak nějak plíživě stanete nejstarší členkou kolektivu, tak stačí den blbec nebo nenápadná poznámka od kolegyň a začnete bilancovat. A není to nic povzbudivého.

Z celodenního sezení před obrazovkou Vám otékají nohy, ale když k tomu ještě 3x zadáte špatně login a musíte požádat IT o reset a nové heslo, tak si připadáte jak odepsaný dlouhodobý majetek s nulovou zůstatkovou hodnotou.

Dřív bych přece na dobromyslnou poznámku od našeho IT juniora, že jsem si asi omylem stiskla caps lock, obratem zareagovala, že to byl spíš memory error a teď se místo toho jen mírně zamračím.

Naštěstí opravdu jen malinko, protože vráska mračení je pořád ještě trochu oslabená Botulotoxinem.

Ne že bych se snažila vypadat jak nestárnoucí filmová hvězda, ale boj s vráskami a tukovými polštáři patří k téměř povinným aktivitám dnešních padesátnic (co se už blíží k šedesátce). Moje maminka byla v tomhle věku už v důchodu, ale na nás se musí kolegové každý den dívat, a to ještě tak asi deset let.

A když už jsme u mé maminky, tak ta měla v tomhle věku až dospělá vnoučata. A protože já zatím nemám ani malá ani velká vnoučata a děti už jsou dávno z domu, tak se nemůžu na nic vymlouvat a musím statečně bojovat s excelem, angličtinou, tloušťkou, prezentacemi, s akcí Do práce na kole, s teambuildingem, s Teamsy a Power Pointem.

A možná mi ten boj, kterému říkám snaha, půjde líp, když se z toho vypíšu a o bojové zkušenosti se podělím. A taky si snad pokaždé znovu uvědomím, že každý má své starosti, starší, mladší, šéfové i podřízení a že má smysl povznést se nad malichernosti a snažit se být nejen dobrý zaměstnanec, ale i kolega.

Tip pro 50+ na Teambuilding

Po skončení organizovaného budování týmových vztahů, když se ostatní kolegové před večerní zábavou vydají do lezeckého centra, na ochutnávku do místního pivovaru nebo na cyklovýlet, se nenápadně uchylte na svůj pokoj a trochu se prospěte. Nejen, že potom vydržíte tancovat skoro do půlnoci (poznámku, že už 30 let tancujete na stejné hity si radši nechte pro sebe), ale ráno u společné snídaně s kolegy, kteří šli spát ve tři, ve čtyři nebo vůbec a pořád vypadají skvěle, si nebude připadat tak unavená.